Zákaznický displej ano či ne?

Autor: Jakub Rainisch
Publikováno: 08 února 2017

V poslední době se množí dotazy na to, zda je povinnost mít k pokladně zákaznický displej. Na problematiku okolo zákaznického displeje upozorňujeme především ty podnikatele, kteří doposud žádné pokladní zařízení neměli a vypisovali účtenky ručně. Právě u nich se totiž dá předpokládat, že by se mohli dostat do situace, která by mohla být kontrolním orgánem vyhodnocena jako nedostatečné informování zákazníků o cenách podle platných předpisů.

Především je třeba říct, že v zákoně č. 112/2016 Sb. o evidenci tržeb nenajdete o zákaznickém displeji ani slovo. Povinnost informovat zákazníka o cenách zboží má obchodník podle zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele a to konkrétně podle § 12, ve kterém je uvedeno, že “prodávající je povinen informovat v souladu s cenovými předpisy … spotřebitele o ceně prodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb zřetelným označením výrobku cenou nebo informaci o ceně výrobků či služeb jinak vhodně zpřístupnit“.

Dále se povinnosti označování zboží cenami věnuje § 13 zákona č. 526/1990 Sb. o cenách, kde je výslovně uvedeno, že:

(1)Prodávající je povinen, pokud nejde o prodej zboží spotřebitelům, předložit kupujícímu na jeho žádost nabídkový ceník, obsahující ceny nabízeného zboží ve vztahu k určeným podmínkám.
(2)Prodávající je povinen při nabídce a prodeji zboží poskytnout informaci spotřebiteli tak, aby měl možnost seznámit se s cenou před jednáním o koupi zboží, pokud tento zákon nestanoví jinak, a to
a)označit zboží cenou, kterou uplatňuje v okamžiku nabídky a vztaženou k prodávanému jednotkovému množství zboží a určeným podmínkám,
b)zpřístupnit na viditelném místě informaci o této ceně formou ceníků,
c)zpřístupnit tuto cenu jiným přiměřeným způsobem, nelze-li označit zboží cenou způsoby uvedenými v písmenu a) nebo b),

I když ani zde nenajdeme žádnou zmínku o zákaznickém displeji, mohou nastat situace, kdy zákaznický displej je jedinou možnou alternativou podle odstavce c).

Představme si například následující situace:
  • V obchodě s pultovým prodejem s desítkami prodejních položek by musel být opatřen cenovkou každý výrobek nebo by prodavač musel u každého výrobku sdělovat cenu zákazníkovi ústně – přesně tuto situaci řeší zákaznický displej
  • V samoobsluze jsou v cenovkách na regálech vystaveny ceny zboží. Pokud ovšem dojde k přecenění zboží, ať už v důsledku začátku nebo konce nějaké např. slevové akce, a cenovka se v regálu nezmění, může být zákazník uveden v omyl.

Informace o ceně výrobku při jeho účtování na pokladně má tedy pro spotřebitele význam pro kontrolu, zda účtovaná cena odpovídá ceně, o níž byl spotřebitel informován v souladu s ust. § 12 zákona o ochraně spotřebitele, tj. před rozhodnutím spotřebitele o koupi výrobku.

Takže i když povinnost zákaznického displeje nevyplývá přímo z žádného ustanovení zákona o ochraně spotřebitele, je na prodávajícím, zda i ve svém vlastním zájmu v rámci vstřícného přístupu k zákazníkům umožní zákazníkovi již v průběhu markování koupených výrobků kontrolovat správnost účtované ceny a tím i snadnější nápravu případné nesprávnosti v účtování, či zda tuto možnost zákazník získá až po ukončení účtování nákupu a obdržení dokladu o zakoupení, kdy může být náprava případného nesprávného účtování složitější a minimálně časově náročnější.

Doporučujeme tedy především těm, kteří si v rámci EET pořizují nové pokladní řešení, aby důsledně zvážili zákaznického displeje jako přímé funkcionality nebo možného rozšíření pokladního řešení.